Jana Rejlová, spolumajitelka Kosmetického institutu vyzpovídala Martinu Urban, přední školitelku Perfect Academy a hlavně autorku charitativního projektu na pomoc ženám po mastektomii.
Jana Rejlová: Martino, známe se dlouhou dobu a jsem ráda, že mohu s Tebou vést tento náš „rozhovor“. Začněme tedy tématem, který je pro nás ženy (a v některých případech i muže) asi jedním ze strašáků našeho života, byť si to většina z nás nepřipouští. Rakovina prsu.
Martina Urban: Jano, děkuji, že jsi začala právě tímto tématem. Spojení těchto dvou slov „rakovina prsu“ je něco, z čeho nás všechny nepříjemně zamrazí. Kdokoliv uslyšel z úst lékaře tuto diagnózu, byl šokován a velmi pravděpodobně zažil to, čemu se říká zhroucení světa. Naštěstí, díky včasné diagnóze v ČR klesá počet úmrtí na rakovinu prsu. Přesto ženy, které rakovinu prsu prodělaly a mohou se řadit mezi výléčené, nemají vyhráno, co do kvality dalšího života. Většinou se totiž nevyhnou mastektomii, nebo-li odstranění celé prsní žlázy, ve většině případů i s dvorcem a bradavkou.
Jana: A já vím, že Ty jim dokážeš pomoct. Jak?
Martina: Po odstranění prsní žlázy zůstanou na hrudníku nepěkné jizvy a žena se necítí být plnohodnotná. Po všech hrůzách, kterými si prošla kolem této nemoci se navíc musí smířit ještě s tím, že přišla o to, co symbolizuje ženství a jeho krásu. V tomto smyslu jde o další velmi náročnou psychickou fázi nemoci rakoviny prsu – samotná příčina nemoci je sice odstraněna, ale psychická újma trvá. V dnešní době již existuje alespoň částečné řešení. Po určité době je možná rekonstrukce prsu, kdy plastický chirurg vymodeluje nový prs za pomoci silikonových implantátů. Žena má tedy zpět své tvary. Takže potud se zdá být z vnějšího světa již vše v pořádku.
Jana: Ale?
Martina: Ale něco stále chybí. Ať už je plastický chirurg jakkoliv zručný, prsní dvorec s bradavkou většinou vytvarovat neumí. Prso má tedy svůj tvar a pod oblečením nikdo nepozná, že něco není tak, jak má být. Ve skutečnosti ale úplně chybí typická pigmentace prsního dvorce, ve většině případů úplně chybí bradavka. V tuto chvíli přicházíme na řadu my, stylistky permanentního makeupu se zaměřením na prsní areoly.
Jana: To zní velmi nadějně.
Martina: Dokážeme vytetovat prsní dvorec i s bradavkou tak, že vypadá na pohled naprosto reálně, plasticky. Daří se nám tedy, díky našemu umění, vracet ženám zpět jejich sebevědomí, sebelásku a krásu. Takovou práci neděláte pro peníze, jako odměnu přijímáte pohled na šťastnou ženu mnohdy plačící dojetím, ale s obrovským úsměvem ve tváři. Děláme ji prostě pro ženy, které prošly peklem a zaslouží si i po tak vážné nemoci, se mít rády a cítit se krásné a zdravé.
Jana: Jak jsem však pochopila, Ty jsi nejenom schopna tetovat prsní dvorce i s bradavkami, ale i vyškolit jiné kosmetičky, aby byly schopné provádět to také.
Ano, dělám obojí. Jednak tetuji a jednak se snažím své umění předávat dál na svých kurzech tetování prsní areoly, které pořádám v Perfect Academy, aby byla tato možnost využití pomoci dostupnější pro všechny.
Jana: Co dalšího ve svém profesním životě ještě děláš?
Martina: Kromě již zmiňovaného charitativního projektu, provozuji svůj salon, kde se věnuji činnostem spojených s tetováním – tedy permanentnímu make-upu v rámci úprav obočí, rtů a též řasových linek.
Jana: Můžeš nám blíže popsat jakými metodami a s jakými pomůckami pracuješ? Jistě využíváš nejnovější trendy v této oblasti.
Jednou ze základních metod je pudrová metoda úpravy obočí, která je vhodná pro každý typ pleti a kdy se pigment do kůže zapracovává pomocí strojku formou protečkování. Žena pak působí nalíčeným dojmem. Tato technika má životnost až tři roky, což je mnohem déle než u ručních technik. Jako další pak můžeme použít techniku Hair Stroke, která spočívá v simulaci vlastních chloupků. Tato metodapůsobí vzdušnějším dojmem a je tedy primárně vhodná pro mladší klientky.
Jana: A co technika ombre? Před několika lety bylo velmi módní mít ombre úpravu vlasů.
Je to technika podobná pudrové s tím rozdílem, že u kořene nosu přechází pudrování do ztracena.
Jana: Osobně se mi jako nejzajímavější jeví technika úpravy obočí pomocí microbladingu. Tu také provádíš?
Samozřejmě. Je to jedna z nejpoužívanější technik. Při této technice se vykreslují jednotlivé chloupky, co nejpodobněji kresbě vlastního obočí. Je vhodné jak pro suchou, tak i smíšenou pleť, bez rozšířených porů. Já ji mám ráda hlavně proto, že obočí po ošetření touto technikou vypadá nejpřirozeněji.
Jana: A prozradíš nám i něco o technice permanentního make-upu u rtů? Upravené obočí je základ, které dotváří výraz obličeje, ale na rty se nám při mluvení každý soustředí.
Máš pravdu. Za sebe doporučuji použití spíše citlivých technik, které jemně probraví vlastní retní pigment. Jednou z nich je aquarell lips, která dokáže nahradit lehkou rtěnku a je ideální pro klientky, které nemají dost výraznou vlastní pigmentaci. Pro někoho, kdo chce více zvýraznit pouze kontury rtů, doporučuji techniku ombre lips, kdy směrem dovnitř rtů ztrácí pigment na intenzitě. Poslední metoda permanentního make-upu rtů, kterou se zabývám, je metoda intenzivního efektu pigmentace s názvem Like Lipstick, jenž je vhodná pro klientky, které např. z důvodu své práce chtějí mít neustále „nalíčené“ rty.
Jana: Pomalu se dostáváme k závěru Tvé práce kosmetičky a školitelky, která jak vím a jak je jistě i poznat z našeho rozhovoru, Tě velmi baví a je zároveň Tvým koníčkem. Ale ještě před tím než nám povíš o své práci celkově a Tvému vztahu k ní, prosím, prozraď nám něco o řasových linkách.
I linky v řasách je možné provádět několika způsoby. Chce-li klientka pouze jemně zvýraznit linii řas, pak je vhodná přístrojová technika, kdy se jen jemně vytetuje linka mezi řasami. Pro intenzivnější efekt tetujeme přístrojem klasickou linku těsně u řas v šíři a délce dle přání klientky. A mnohdy aplikuji i stínovou linku, kdy řasu a její okolí „permanentně nalíčím“ včetně jemného stínování.
Jana: A teď už opravdu opusťme jednotlivé techniky a pověz mi něco o své práci jako takové.
Svou práci miluji a mohu říct, že mne kompletně naplňuje. Dlouhá léta jsem byla na různých manažerských pozicích v nadnárodních společnostech. Byla to pro mne bez pochyby zajímavá práce, která mi mnohé dala a spoustu věcí naučila. Stále jsem však někdu uvnitř cítila jakousi nenaplněnost, prostě že to není úplně ono. Dlouho jsem přemýšela, co se sebou, kam se posunout, co mě vlastně zajímá, až jsem se rozhodla pro tetování a s tím spojený permanentní make-up. Prošla jsem nekonečným kolečkem rekvalifikací, kurzů, školení a též sebevzdělávání, ale dlouhé čekání se vyplatilo a teď dělám něco, co mne baví. Za sebe říkám, že nikdy není pozdě na plnění snů.
